Input:

Šesté pravidlo bezchybné češtině

15.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

601
Šesté pravidlo bezchybné češtině

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

Dnes si řekneme to nejdůležitější z oblasti psaní zkratek a značek. Z hlediska stylu textu se budeme věnovat číslovkám a číslicím. Pak přijdou na řadu nevhodné výrazy na koncích řádků a nakonec něco málo o využívání nejrůznějších šablon a klišé.

A. Pravopis: Zkratky a značky

Těžko si představit firemní dokument bez zkratek a značek. A těžké je upřímně řečeno i najít takový dokument, ve kterém by se v některé ze zkratek nebo značek nějak nechybovalo. Celá tato oblast je z pravopisného hlediska velmi vydatná. Pusťme se do opravy cvičení zadaného na konci minulé lekce:

Řešení cvičení č. 8

Ve cvičení bylo šest chyb. Šlo o tyto případy: *s.r.o., Dr., CSc., *a pod., *30timinutovou, 50% (výrazy neoznačené hvězdičkou mohou být v určitých kontextech správné).

Podívejme se nyní opět na jednotlivé případy podrobněji, nejdříve na ty chybné a poté i na všechny ostatní.

Zkratka s. r. o. V užití této zkratky byly v našem cvičení hned dvě pravopisné chyby. Prvním prohřeškem je vynechání mezer, které by měly být za tečkami. (Někteří pisatelé přitom na psaní mezer rezignují vědomě, a to se zdůvodněním, že psaní s náležitými mezerami je méně estetické a navíc s sebou nese větší riziko, že bude zkratka nepatřičně rozdělena na konci řádku.)

Druhou chybou je vynechání čárky oddělující tuto zkratku (jež je ze skladebného hlediska takzvaným přístavkem) od názvu firmy. (V případě pokračování věty by přibyla ještě jedna čárka za zkratku: Firma Energo, s. r. o., zvýšila zisk.) Problém tkví někdy ovšem v tom, že tyto čárky jsou v některých případech vynechávány záměrně, a to s odkazem na zápis firmy v obchodním rejstříku. Internetová jazyková příručka k tomu říká: „Je-li však daná společnost v obchodním rejstříku zapsána chybně (např. Alfa a. s.), pak se v praxi zpravidla vyžaduje, aby byl chybný zápis dodržen v dokumentech, které jsou nějak administrativně či právně závazné.” Tato skutečnost je z hlediska celkového vyznění textu velmi nepříjemná, protože v jediném dokumentu se vedle sebe mohou ocitnout názvy firem, v nichž je stejný jev vyřešen dvěma různými způsoby. Na závěr poznamenejme, že analogické výklady by se mohly týkat také zkratek a. s., o. p. s., v. v. i. aj.

Titul Dr., dr. Označení doktor je dnes v prvé řadě slovem obecného významu, nejde o titul, který by bylo možné získat v této podobě studiem na vysoké škole (to jsou jiné, specifičtější „doktorské” tituly, např. MUDr., JUDr., PhDr.). Základní je proto psaní této zkratky s počátečním malým písmenem. Musíme být ovšem obezřetní: jednak za první republiky, jednak v krátkém období v devadesátých letech dvacátého století šlo o standardní titul a v takových případech bychom museli psát Dr. s písmenem velkým.

Titul CSc. Jde o zkratku titulu kandidát věd, který se u nás uděloval v druhé polovině dvacátého století, a to do doby, než byl nahrazen dnešním titulem Ph.D. Stejně jako jiné tituly za jménem jde z hlediska naší gramatiky o přístavek (mimochodem stejně jako s. r. o.), a proto jej oddělujeme z obou stran čárkami: PhDr. Jan Novák, CSc., bohužel nepřijede.

Za zmínku stojí, že zmíněný titul Ph.D. přinesl do našeho systému titulů hned dvojitou novinku. Zaprvé jako jediný obsahuje tečku uvnitř, zadruhé se za touto tečkou nedělá výjimečně mezera. Nezvykle může na někoho působit i většinou užívaná anglická výslovnost [pí ejč dý].

Co se týče pořadí titulů, neexistují žádná pevná pravidla. Obvykle jsou blíže jménu ty tituly, které získal jejich nositel dříve, z čehož plyne, že zleva bývá titul nejvyšší (např. prof. PhDr. Novák, Ph.D.). Tituly před jménem se neoddělují čárkami, tituly za jménem ano (kromě čárek před a za nimi). Pokud má někdo dva stejné tituly z různých škol, může je uvádět oba, a to se spojkou et nebo & (Mgr. et Mgr. Havlíček, PhDr. & PhDr. Smetana). To, zda a v jaké míře titulů při oslovování užívat, se má řídit vůlí jejich nositele, projevenou např. tím, zda tituly sám užívá (při oslovování se ovšem neužívá nižších titulů, např. bakalář).

Apod. Tato všeobecně známá zkratka nahrazuje slova a podobně. Dnes ji (na rozdíl od dřívějších dob) píšeme výlučně dohromady. Druhou chybou při jejím užití v našem cvičení jsou dvě tečky, jedna jakoby za zkratkou a druhá ukončující větu. Tečky se takto nikdy nehromadí, jediná koncová tečka plní pak obě funkce. (Dvě tečky bezprostředně za sebou nejsou v češtině správné v žádném kontextu.)

Typ 30minutový. Jde o úspornější způsob zápisu přídavného jména třicetiminutový. To, že jde o jediné slovo, se projevuje psaní zkrácené verze povinně bez mezery. V žádném případě není dovoleno dopisovat k užitému číslu koncovku (*30timinutový). Možné je ovšem zkrátit i druhou část výrazu, čímž získáme ve stejném významu 30min. (odlišné od 30 min., viz níže).

50 % a 50%. Dobrá ukázka toho, jaký význam může mít „pouhá” mezera. Zápis čísla a značky s mezerou znamená, že při čtení nebo rozepsání se má jednat o dvě slova: 50 % tedy čteme jako „padesát procent”. Psaní bez mezery odkazuje na slovo jediné, a to na přídavné jméno, tedy 50% = „padesátiprocentní”. Úvaha, že vynechání mezery nám ušetří místo v nějaké tabulce nebo zabrání rozdělení výrazu na konci řádku, je sice pochopitelná, ale z hlediska pravopisně-gramatického velmi zavádějící. Zcela analogické jsou případy jako: 10 km = „deset kilometrů”, 10km = „desetikilometrový”; 2 t = „dvě tuny”, 2t = „dvoutunový” atd.

Nyní se věnujme postupně i všem případům, ve kterých ve cvičení chyba nebyla.

Zkratky a fa (pro „paní” a „firma” nebo „faktura”). Tyto zkratky patří do nevelké skupiny zkratek tvořených prvním a posledním písmenem zkracovaného slova. Pokud je tímto posledním písmenem samohláska, nedělá se za takovými zkratkami tečka. Zkratka je dnes již považována za zastaralou (i pro ženy lze užít zkratky p.), zkratka fa se užívá vcelku běžně (vyloučené přitom nejsou ani její poněkud archaické pádové tvary: fy pro „firmy”, pro „firmě” aj.).

Titul Mgr. píšeme podle Pravidel českého pravopisu s velkým počátečním písmenem, podobně jako Ing. (psaní s malým písmenem bylo ovšem povoleno dříve). K malým písmenům se výjimečně sahá v neformálních a neoficiálních dokumentech (aby se odstranila pocitová nerovnováha dr. – Mgr.).

Titul doc. (a prof.) píšeme s malým písmenem, titul PhDr. právě takto, bez možnosti jakékoliv změny.

Typ ČEZu. Dopisování koncovek ke zkratkám je přípustné, dotčená zkratka to však musí svým tvarem umožňovat, nesmí být tedy narušena její základní podoba. Například u zkratky ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení) to možné není (tvary ARU i ARu by vedly až k neporozumění; v běžné řeči užívané být na áru nelze tedy standardním pravopisem zapsat). Skloňování v písmu se ze stejných důvodů příčí rovněž zkratky NATO, UNESCO aj.

Zápis času: 10.30 hod. Při zápisu času lze pro oddělení hodin a minut užít jak tečky, tak dvojtečky. Slovo hodina můžeme zkráceně zapsat dokonce trojím způsobem: jako značku h (vhodné do textů technického zaměření) nebo jako zkratky h. či hod. (Minuta lze zapsat analogicky jako min i min., tedy s tečkou i bez ní.)

Odkaz prostřednictvím slova viz. Slovo viz není zkratka, ale archaický tvar rozkazovacího způsobu slovesa vidět (existuje i množné číslo vizte), proto za ním nikdy neděláme tečku. Dnes je běžně užíváno pro odkazování na nějaké zdroje apod. Za viz může následovat výraz jak v prvním, tak ve čtvrtém pádu (viz strana i viz stranu), vhodnější je ale spíše pád první.

Slovo viz jako zkratka (tedy viz.) existuje v angličtině, kde lze takto zapsat latinské videlicet ve významu „to jest, jmenovitě, konkrétně”. S českým viz nemá toto slovo vůbec nic společného (formální podoba je zcela náhodná).

B. Slova a styl: Číslovky a číslice

Pro dnešní lekci a stylistickou kapitolu jsem vybral čtyři dílčí témata z oblasti číslovek.

Číslovky, nebo číslice?

Jedním z evergreenů redakční práce je rozhodování, zda v konkrétním textu vyjadřovat počty číslovkami (tedy slovy: pět, šestnáct, dvacet osm, sto devadesát pět), nebo číslicemi (5, 16, 28, 195). Hned zkraje si řekněme, že univerzální rada neexistuje, vždy je třeba přihlížet k charakteru konkrétního textu.

Obecně lze vyjít z postoje, že využívat slovní vyjádření je vhodnější při menších číslech (jednoslovné vyjádření je možné až do dvaceti, při využívání číslovek typu jednadvacet ovšem až do devětadevadesáti), zatímco vyjádření číslicové se hodí pro čísla větší (u čísel o třech řádech, jako je např. 378, již není pochyb). Výhodou slovního vyjádření je možnost vyjádřit slovem gramatický pád a také splynutí číslovky s okolním textem z hlediska sazby, takže takové texty jsou snad o něco estetičtější (Přišlo asi 5 osob vs. Přišlo asi pět osob – vnímáte ten rozdíl?). Nevýhodou při větších číslech je samozřejmě možná délka příslušných slovních vyjádření (např. akce se zúčastnilo pět set osmdesát sedm osob).

Největší dilemata přinášejí tedy pochopitelně texty obsahující zároveň jak vysoká, tak nízká čísla, protože dalším