Input:

Čtvrté pravidlo bezchybné češtiny

13.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

401
Čtvrté pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

V této lekci si zopakujete a procvičíte psaní skupin mě/mně a některá pravidla pro zapisování délky samohlásek. Stylistická kapitola vám objasní nebo připomene dva gramatické okruhy týkající se přídavných jmen: jednak jejich stupňování, jednak přídavná jména přivlastňovací. V části o úpravě dokumentu přijde řeč na formátování odstavců: zejména na řádkování, členění a zarovnávání. V oblasti strategií otevřeme téma poměru mezi upravováním starších textů a psaním textů nových, a to se zřetelem na efektivitu obou těchto postupů.

A. Pravopis: Psaní mě/mně – Délka samohlásek

Psaní mě/mně

Správná volba mezi psaním skupiny hlásek a mně – ať již jako zájmena, nebo uvnitř slova – není nijak zvlášť těžká, a to díky tomu, že pro tento pravopisný jev existují vcelku stručná a zároveň jednoznačná, výjimkami nenarušovaná pravidla.

Skočme do toho rovnýma nohama a pusťme se přímo do řešení cvičení č. 4.

Řešení cvičení č. 4

Chyby jsou v textu čtyři, a to tyto: by nevadilo, o minule psali, *zapoměl, *doměnky.

Ve všech případech je třeba psát na kritickém místě skupinu mně (pro celé cvičení nechávám stranou možnosti mi a mne).

Pojďme se podívat na zdůvodnění.

Prvním okruhem jsou tvary zájmena . Platí, že ve druhém a čtvrtém pádu se píše takzvaný krátký tvar, tedy , a ve třetím a šestém pádu takzvaný tvar dlouhý, tedy mně.

U chybných tvarů ve cvičení to nebylo dodrženo: „nevadilo by komu/čemu” (třetí pád), psali o kom / o čem (šestý pád) – v obou případech má tedy být mně.

Pokud vám při psaní nevyhovuje uvědomovat si, v jakém pádu toto zájmeno je, můžete použít některou z pomůcek, které pisatele navedou na správný tvar. Jednou z nich je pomyslné nahrazování tvarů mě/mně zájmeny tě/tobě s tím, že tam, kam se hodí krátké , píšeme krátké , a tam, kam se hodí delší tobě, píšeme analogicky delší mně. Takže v našem cvičení: „nevadilo by tobě”, tedy „mně”; „psali o tobě”, tedy „mně”. Bez chyby byly ve cvičení případy „vybralo mě” (jako „tě”) a „beze mě” (jako „bez(e) tě”). Poslední příklad ukazuje jednu slabinu testu, tedy to, že ne všechny výskyty „tě” znějí ve všech kontextech přirozeně (nepracuje se ovšem s náhradami za slovo „tebe”).

Druhým okruhem je psaní skupiny nebo mně uvnitř slov. Tam nám mohou pomoci slovotvorně příbuzná slova: pokud se v nich vyskytuje v blízkosti kritického místa hláska n, s velkou pravděpodobností budeme psát mně. Tato metoda však předpokládá jisté povědomí o české slovotvorbě, a nemusí být při mechanickém užití zcela spolehlivá (rozumět a rozumný jsou sice slova příbuzná, ale n ve slově rozumný není součástí základu slova, a neukazuje tedy na psaní rozumět se skupinou mně). Spolehlivější je zde tedy řídit se pamětí, konkrétně tím, že skupina mně se píše ve slovech vzpomněl – zapomněl – připomněl – pomněnka – domněnka.

Okomentujme si ještě správně napsané slovo tamější, odvozené příponou -ější přímo od slova tam (nikoliv od tamní).

V psaní skupiny a mně se dnes neodráží žádný rozdíl ve výslovnosti, v historii češtiny tomu ale tak bylo: skupina se vyslovovala [mje].

Délka samohlásek

S délkou samohlásek nebývá téměř nikdy potíž, tedy alespoň u českých slov (až na malé výjimky): český pravopis je v této věci totiž v zásadě fonetický (tedy dle zásady „piš, jak slyšíš”). K zapamatování máme v této oblasti zejména případy původem cizích slov.

Pojďme si opravit cvičení č. 5.

Řešení cvičení č. 5

V cvičení jste měli nalézt osm chyb, a to tyto: *scénárista, *tématicky, naší (podporu), *vyjímečně, řídicích (pracovníků), *tůra, kůra, *hypotéční.

Podívejme se na kritická slova podrobněji (kvůli přehlednosti výkladu v jiném pořadí, než byla ve cvičení):

Scenárista, tematicky, hypoteční: Všechna tato slova mají jedno společné, jsou odvozena z původem cizího základu obsahujícího dlouhou samohlásku (scénář, téma, hypotéka), přičemž tato délka v příslušném slovu odvozeném (často delším) zaniká. Zvláště slova tematicky (a také tematický a tematika) a hypoteční patří mezi ta, ve kterých se velmi často chybuje. Totéž se týká i ve cvičení neuvedeného slova schematický (ze schéma).

Túra, kúra. Je všeobecně známo, že v českých slovech zapisujeme délku hlásky u čárkou, jde-li o počátek slova (účast, případně po předponě: neúčast), a kroužkem, jde-li o pozici uvnitř slova nebo na jeho konci. U původem cizích slov je situace jiná, v nich píšeme nad u pouze čárku. Existuje samozřejmě i slovo kůra (s kroužkem), ale to má jiný význam, nevhodný pro uvedený kontext (kůra stromu).

Pro zajímavost si řekněme, kde se typicky český kroužek nad u vlastně vzal: V některých slovech jsme kdysi měli dvojhlásku uo, například duom, kuoň, Buoh. Ta se začala v patnáctém století zjednodušovat na dlouhé ů s tím, že ono o se psalo stále menší a přesouvalo se nad u, kde začalo fungovat stejně jako čárka. Kroužek nad u byl tedy původně normálním písmenem o.

Naši (podporu): Tvar čtvrtého pádu zájmena naše (žen. rod) je ve spisovné češtině pouze krátký, bez délky (i výslovnost s délkou je nespisovná).

Výjimečně: Toto slovo má správně délku na první slabice, druhá je krátká, a to navzdory běžné výslovnosti, která je často právě opačná. Důvodem, proč v tomto případě kodifikační příručky neakceptují u českého slova běžnou výslovnost, tkví v pravidelnosti našeho slovotvorného systému. Výchozí slovo výjimka (se stejnými délkami, jako má výjimečně) je tvořeno ze slovesa vyjímat (s délkami na prvních dvou slabikách právě obrácenými), stejně jsou tvořena slova výhonek z vyhánět, výrobek z vyrábět či výmolvymílat – a další stovky slov. Ve všech případech se délka ve slovesném kořenu krátí a v předponě se dlouží.

Řídící (pracovník): Tímto slovem otvíráme problematiku takzvaných přídavných jmen dějových a účelových. Ta dějová – jak jejich název napovídá – pojmenovávají právě probíhající děj: běžící člověk je takový, který právě běží, kropící vůz takový, který právě kropí silnici. Účelová přídavná jména popisují, k čemu je něco určeno: účelem lepicí pásky je lepit (jiné je tedy člověk lepící pytlíky), kropicí vůz je vůz určený ke kropení (tedy bez ohledu na to, zda to momentálně dělá, nebo nikoliv). Dějová přídavná jména se přitom píšou v zakončení dlouze, účelová krátce (kropícíkropicí). Co se týče přídavných jmen, která označují osoby (právě řídící pracovník, dále např. velící důstojník, školící expert), máme ovšem situaci značně usnadněnu: v takovém případě užíváme vždy tvaru s délkou.

Některá slova v pravopisném cvičení č. 5 umožňují psaní s délkou i bez ní. Poznáte, která to jsou?

Odpověď zní: folklor (lze i folklór), milion (i milión), archivní (i archívní, analogicky archiv i archív).

V poslední části se podívejme i na ta slova, která byla ve cvičení uvedena správně. Jsou to trenažér, štrúdl a čůza (přičemž poznámky o posledních dvou berte jako pouhou zajímavost: jako slova nespisovná je při psaní stylově vyšších textů prakticky nikdy nepotřebujeme).

Štrúdl: Toto slovo (nespisovné označení závinu) je původem z němčiny. Kromě toho v něm pro čárku (nikoliv kroužek) nad u mluví právě jeho nespisovnost. Kroužek se totiž často nepíše právě ve slovech stylově nízkých a dále v citoslovcích (kráva dělá búúú).

Čůza: Z němčiny sice pochází i nespisovné a hanlivé slovo čůza, u něj ovšem zvolili kodifikátoři – z ne zcela zřejmých důvodů – právě opačné řešení než u štrúdlu.

B. Slova a styl: Stupňování přídavných jmen – Přivlastňovací přídavná jména

Dnes se zmíním o dvou gramatických prostředcích týkajících se přídavných jmen a majících silný vliv na to, jak bude váš text působit na vnímavé čtenáře.

Stupňování přídavných jmen

Potřebujeme-li vytvořit druhý stupeň přídavného jména, nabízejí se nám k tomu dva způsoby: buď využijeme příslušné přípony (rychlýrychlejší), nebo příslovce více (rychlývíce rychlý). Obě tyto varianty jsou stylově neutrální.

V nespisovné češtině se kromě nich vyskytuje ještě další způsob, který je vlastně kombinací, křížením obou popsaných: místo náležitého rychlejší nebo více rychlý se tak říká nebo píše *víc(e) rychlejší. Tato forma stupňování se považuje za chybu, a to ve všech kontextech bez výjimky.

Zajímavostí je, že toto nenáležité stupňování není nešvarem pouze posledních let, jak se mnoho pisatelů domnívá. Kritizováno bylo např. již před bezmála padesáti lety, a to v  článku v jazykovědném časopise Naše řeč . Už tehdy pronikal typ „více popudlivější” (tamní příklad) do publicistických textů (což je vždy ukazatelem ještě větší frekvence v mluvených projevech).

Zmíněný časopis Naše řeč je mimochodem skvělým zdrojem pro hlubší poznávání češtiny. Dnes je již přístupný online (kromě několika posledních ročníků zdarma). Nedocenitelnou pomůcku z něj činí zejména fulltextové vyhledávání ve všech článcích z jeho téměř stoleté historie.

Podobná situace jako při stupňování přídavných jmen je situace při stupňování příslovcí (rychle: rychleji nebo více rychle, nikoliv *více rychleji).

Přivlastňovací přídavná jména

Ve slavném českém filmu Nejistá sezóna (z roku 1987) čte jedna