Input:

Deváté pravidlo bezchybné češtiny

18.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

901
Deváté pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

Podíváme se na nejvýznamnější zásady užívání tečky, dvojtečky, uvozovek, závorek, spojovníku, pomlčky, tří teček a lomítka. Ze stylistiky nás bude zajímat, jak je to s konkurencí přídavných jmen a příčestí trpných v konstrukcích typu byl natřený/natřen. Ve formální části upřeme pohled na vybrané zásady umísťování obrázků a grafů do textu. Strategická rada se tentokrát zaměří na jeden velmi užitečný jev – na autocenzuru.

A. Pravopis: Interpunkce

Touto lekcí se přesouváme k interpunkci. Je to téma, které lze snad řadit k těm obtížnějším – stejně jako lze říci, že popis věty či souvětí a všech jejich možností v komunikaci je složitější než popis slova. A právě tato potenciální složitost věty se do interpunkce – jež má za úkol věty a souvětí logicky členit – plně promítá.

Než se podíváme na řešení cvičení č. 12, řekněme si něco o našich hlavních interpunkčních znaménkách a jejich typických užitích.

Tečka

Je notoricky známo, že tečka označuje konec věty nebo souvětí a že ji klademe za zkratky a řadové číslovky: dr., 15. (patnáctý) ročník, III. (třetí) kapitola. Zajímavé jsou až kombinace tečky a jiných interpunkčních znamének, popř. její užití ještě v jiných funkcích.

Tečka a závorky: V zásadě platí, že pokud nějaká věta v závorkách začne (což je signalizováno velkým písmenem), má v nich být i ukončena tečkou. Patří-li výraz v závorkách jako celek do jiné větné konstrukce, je pak tečka až za závorkou: Vezměte si s sebou všechny podklady (zejména poslední verzi příslušné směrnice). Snadno může nastat situace, kdy je z nějakého důvodu tečka jak v závorce, tak za ní, např. při užití zkratky: Koupil jsem vše potřebné (koberec, nábytek, výzdobu apod.).

Za nadpisy, nápisy a popisky (např. obrázků nebo grafů v dokumentu) umístěnými na samostatném řádku nebo jinak graficky zvýrazněnými se tečka nepíše. Tečky píšeme v popiscích obsahujících více vět, za poslední z nich už ale být tečka opět nemusí; tečka se nepíše ani na konci vícevětných nadpisů.

Tečku užíváme rovněž v časových údajích (např. 11.55 hod.), na téže pozici je ovšem možné užívat i dvojtečku.

V peněžních částkách se tečkou oddělují skupiny číslic po třech (25.168 Kč), při zápisu nefinančních částek má v této funkci přednost mezera.

Vyjde-li nám na konec věty zkratka ukončená tečkou, další tečku (pro signalizaci konce věty) již nepřipojujeme (jiné znaménko v případě potřeby ano). Znamená to, že v textu se nikdy nemají objevit dvě tečky bezprostředně za sebou.

Základním pravidlem je, že před tečkou se nedělá mezera nikdy, a naopak za tečkou (téměř) vždy, např. 1. 8. 2014; fa Koler, s. r. o. Výjimkami jsou zejména tyto případy: www-adresy (např. www.syntagma.cz), desetinné označování částí textu (např. kap. 1.4.3; za poslední číslicí bez tečky), v časových údajích (např. 18.55 hod.), v peněžních částkách (např. 12.356 Kč), v názvech souborů (např. slon.jpg) a v některých titulech (např. Ph.D.).

Dvojtečka

Dvojtečku lze kromě uvození výčtu a přímé řeči nebo citace užít též pro signalizaci vysvětlení či odůvodnění (např. Jsem pro tuto kancelář: je největší), pro označení poměru a dělení, pro vyjádření měřítka, sportovního skóre a časových údajů.

Připojujeme ji hned za předchozí výraz a za ní děláme mezeru, ovšem kromě vyjadřování poměru, dělení a měřítka (kdy je mezera z obou stran dvojtečky, např. 9 : 3 = 3, poměr 5 : 8, měřítko 1 : 30 000) a kromě vyjadřování času nebo skóre (kdy neužíváme mezeru žádnou, např. 15:30 hod., Česko prohrálo 3:0).

Následuje-li po dvojtečce věta, je možné ji začít malým i velkým písmenem.

Uvozovky

Uvozovky používáme k označení přímé řeči a citátů a také k označení přesných názvů knih, článků, časopisů apod. (nepovinně, s ohledem na přehlednost textu). Další využití nacházejí u výrazů, které se nějakým způsobem liší od stylu ostatního textu (odborné termíny, nespisovná slova, ironické výrazy aj.).

Užíváme zejména uvozovky typu 99 66 (podle jejich tvaru při mnohonásobném zvětšení, tj. dvojité „x”), dále pak uvozovky jednoduché (‚x‚) a boční (»x«). Použití jiných uvozovek (např. “x“) se považuje za chybu. Jednoduché a boční uvozovky se nejčastěji užívají, když je třeba vložit do již uvozeného textu další text v uvozovkách, např. Zeptal jsem se: „Měl jsi už tu ,pohoduʻ, o které jsi mluvil?”

Pokud je v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem), např. „Petr se zdržel v práci.” Pokud se text v uvozovkách objevuje uvnitř nějaké větné konstrukce, která sama v uvozovkách není, píše se druhé uvozovací znaménko před tečku, čárku, středník apod., např.: Ředitel prohlásil, že „hříšníkům bude vyčiněno”.

Závorky

Závorek (jejichž funkce je všeobecně známa) rozlišujeme několik druhů: tzv. kulaté ( ), hranaté [ ] a složené { }, přičemž za základní lze považovat první jmenované. Výjimečně lze užít rovněž závorek ostrých ⟨ ⟩ či pouze lomítek / /.

Pokud chceme do textu, který je sám již v závorkách, vložit další výraz v závorkách, doporučuje se užít jiný druh závorek (není to ale nutné).

Spojovník

Spojovník (-) je krátká vodorovná čárka vyjadřující, že výrazy jím spojené tvoří významový celek. Mělo by se jej užívat vždy bez mezer.

Hlavní užití spojovníku jsou tato:

  1. v některých složených přídavných jménech, např. česko-německý,
  2. v některých složených přídavných jménech, např. česko-německý,
  3. ve spojeních typu malíř-lakýrník, propan-butan (rovnocenné složky); jiné je např. učitel tělocvikář (kdy pojem tělocvikář specifikuje pojem učitel),
  4. v místních jménech, např. Frýdek-Místek, Brno-střed. Pokud je alespoň jedna ze složek víceslovná, je možné nahradit spojovník pomlčkou (ovšem s mezerami), např. Praha 5 – Barrandov,
  5. pro oddělení spojky -li (např. bude-li),
  6. při dělení slov (např. to-vár-na).
  7. Pokud spojovník v sazbě vyjde na konec řádku, opakuje se na začátku řádku dalšího (to se netýká dělení slov).

V textech je třeba dbát na důsledné rozlišování spojovníku a pomlčky (viz níže).

Pomlčka

Pomlčka (–) je dlouhá vodorovná čárka, tedy jiný znak než spojovník. Nejčastěji se užívá místo čárky ohraničující vsuvku či přístavek a pro vyjádření rozsahu.

Pomlčku oddělujeme většinou mezerami, pokud ale vyjadřuje rozsah nebo rozmezí (časové i místní), píšeme ji bez mezer (ovšem opět s mezerami, je-li alespoň jedna ze složek víceslovná). Příklady: autorský tandem Novák–Kratochvíl, 9–10 hod., trasa Praha–Brno, 1. 10. – 12. 11. 2014.

Při vyjadřování finanční částky se doporučujeme psaní bez desetinné čárky a pomlčky, např. 990 (spíše než 990,– Kč).

Je-li pomlčka na konci řádku (je nevhodné mít ji na začátku řádku), na dalším řádku se neopakuje.

Tři tečky

Tři tečky jsou samostatným znakem sloužícím pro naznačení vynechání části textu nebo nedokončenou promluvu. Před slovem se oddělují mezerou, za slovem se připojují bez mezery (např. … matka, otec, bratr…).

Při vypouštění vnitřní části výčtu pracujeme s trojtečkou z hlediska interpunkce a mezer jako s běžným slovem, např. Obsah skříně: knihy, poznámkové bloky, …, makulatura.

Nikdy neužíváme větší počet teček (např. pro naznačení zvláště rozsáhlého výčtu apod.).

Lomítko

Hlavní funkcí lomítka (/) je vyjadřovat alternativní vztah, používá se samozřejmě i pro zápis jednotek a zlomků, pro zápis školních roků aj.

Lomítko píšeme bez mezer, pokud odděluje jednoslovné výrazy (např. km/h, přípony/předpony, 2013/2014), a s mezerami, pokud je alespoň jeden z oddělovaných výrazů víceslovný (např. tašky / příruční zavazadla).

Řešení cvičení č. 12 a komentář:

První chybou ve cvičení č. 12 je zápis data 1. 5. 2015 bez mezer za tečkami. Někteří pisatelé přitom k vypouštění teček přistupují záměrně (aby ušetřili místo nebo zamezili rozdělení výrazu koncem řádku, popř. z estetických důvodů), to však nemá žádnou oporu v našich pravopisných pravidlech.

Chybný je také zápis času v téže větě: navíc je mezera za dvojtečkou mezi hodinami a minutami (možná by byla i tečka).

Opravit by bylo nutné rovněž zápis *mezi 9 – 10 hod., a to buď na formu mezi 9. a 10. hod., nebo na v 9–10 hod. (místo pomlčky by bylo možné napsat ). Stávající způsob zápisu obě varianty nevhodně kříží.

První užití závorek také není správné: ty mají přiléhat ke svému textu bez mezer.

Pro rozmezí let se využívá pomlčka, nikoliv spojovník a letopočet není dovoleno krátit na stručnou, dvoucifernou variantu (tedy správně 2012–2014).

Spojení právník amatér je zapsáno náležitě, nejde o dva rovnocenné pojmy, ale o situaci, kdy druhý výraz specifikuje ten první (tedy „amatérský právník”).

Spojení Praha očima cyklisty je vloženo v jednoduchých uvozovkách víceméně zbytečně (ale není chybou), i bez uvozovek by byl text přehledný, popř. se nabízejí základnější uvozovky dvojité. Pokud bychom ale trvali na jednoduchých uvozovkách, měli bychom je napsat správně, konkrétně koncovou uvozovku ne jako apostrof.

Umístění kulatých závorek do kulatých uvozovek je jedním z možných řešení, dalším je použití závorek hranatých nebo složených.

Poslední chybou je chybějící tečka za římskou řadovou číslicí XXIII.

Hlubší poučení o interpunkčních znaménkách hledejte v kapitole Pravopis – interpunkce v  Internetové jazykové příručce .

B. Slova a styl: Vyjádření vlastnosti a děje (vyznamenaný