Input:

Jedenácté pravidlo bezchybné češtiny

20.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Jedenácté pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

V pravopisném bloku vás nečeká žádné překvapení: i dnes jej věnujeme větné interpunkci. Ve stylistické části se zmíníme o češtině ve vztahu k takzvanému genderu, tedy otázkám přirozeného rodu. Z hlediska formálních náležitostí naznačíme, že i v běžném textovém editoru lze některé věci řešit elegantněji, než je obvyklé. Lekci zakončíme malou rozvahou o korekturách.

A. Pravopis: Interpunkce: Větné čárky II

K tomu, co vás nyní čeká, není třeba nic dodávat. Bude to podobné jako v minulé lekci – a přesto úplně jiné…

Řešení cvičení č. 16

[1] Do měsíce budeme myslím vědět(,) co a jak.

[2] Obětujeme tomu jednak některé produktové řady, jednak alespoň dva starší projekty, jen musíme ještě stanovit které.

[3] Externisté se zapojí, jen když to bude nezbytně nutné.

[4] Myslím tím jak naše bývalé zaměstnance, tak i studenty z dřívějších praxí.

Zdůvodnění řešení

[1] V první větě je možné (ale nikoliv nezbytné) doplnit čárku před slova co a jak. Je totiž možné řídit se jak tím, že nejde o vedlejší větu (a čárka se tedy nepíše), tak tím, že svým smyslem a funkcí to je věta silně redukovaná, s vypuštěným, nerealizovaným slovesem (pak má čárka svou logiku). Obecně u podobných konstrukcí platí, že čím jsou rozvitější (delší), tím je vhodnější je oddělit čárkou.

[2] V této větě je nezbytné doplnit čárku před druhý výskyt slova jednak. To je součástí dvojitého spojovacího výrazu jednak–jednak, což s sebou vždy nese povinnost čárky před jeho druhou částí (podobně jako u výrazu buď–nebo aj.).

Psát čárku by nás mohlo napadnou také před slovem které (se zdůvodněním podobným jako u věty 1 tohoto cvičení). Zde jde ale o výjimku založenou na krátkosti výrazu, který by měl být čárkou oddělen (pouze jediné slovo). Čárku zde tedy nenapíšeme.

[3] V souvětí pod číslem tři se doplní čárka před částici jen, která se svým smyslem vztahuje k druhé, nikoliv první větě souvětí. Jiná situace by samozřejmě nastala při užití formulace Externisté se zapojí jen tehdy, když…

[4] Další příklad na dvojitý spojovací výraz, a to jak–tak, s povinnou čárkou před jeho druhou částí.

Místo spojovacího výrazu jednak–jednak se někdy užívá nespisovného spojení jednak–druhak. Ten do kultivovaného projevu rozhodně nepatří, nejen proto, že je tvořen nestandardně asymetricky: z různorodých slovních základů jedna a druhý (nikoliv jedna–dva nebo prvý–druhý).

V textu bychom druhé jednak neměli nahrazovat ani žádným jiným výrazem (jednak – a také aj.).

Řešení cvičení č. 17:

[1] Zaměstnanci pracující ve výrobě dostanou poukazy na dovolenou a ti z kanceláří příspěvek na kulturu.

[2] Náš generální ředitel, oceněný nedávno jako manažer roku, se rozhodl definitivně opustit firmu.

[3] Nejstarším vyznamenaným zaměstnancem je pan Pavel Prokop, slavící právě dnes šedesátiny.

[4] Všechny firemní plány rozvoje(,) představené na minulém výjezdním zasedání(,) obsahují jednu zásadní chybu.

Zdůvodnění řešení

[1] V prvním souvětí, zaměřeném na rozlišení přívlastku volného a těsného, nebude žádná čárka. Mnoho pisatelů zvažuje čárky kolem přívlastkové konstrukce pracující ve výrobě, ty by ale signalizovaly, že jde o přívlastek volný, tedy vypustitelný bez ztráty smyslu celého sdělení. Zde by po takovém vypuštění zůstala konstrukce zaměstnanci dostanou poukazy a ti z kanceláří…, čímž by se narušila logika dělení zaměstnanců na dvě skupiny. Vždy, když má přívlastek zúžit obsah nějakého výrazu (nikoliv „všichni zaměstnanci”, ale právě „zaměstnanci z výroby”), nikoliv jen přidat k němu postradatelnou informaci, jde o takzvaný přívlastek těsný, připojovaný bez čárek.

[2] Jiná je situace ve větě dvě: Přívlastkovou konstrukci oceněný nedávno jako manažer roku oddělujeme jako přívlastek volný z obou stran čárkami. Jde o to, že spojení generální ředitel jednoznačně určuje konkrétní osobu, takže není třeba doplňovat žádnou další specifikaci. Situace by se samozřejmě změnila, kdyby bylo místo generální ředitel uvedeno pouze ředitel. Protože ředitelů může mít firma několik (ekonomický, umělecký, marketingový…), sloužil by přívlastek jako nutná specifikace a jako těsný by se čárkami neodděloval.

[3] Tento případ je velmi podobný předchozímu. Není-li mezi zaměstnanci více osob jménem Pavel Prokop, nedodává následná přívlastková konstrukce podstatnou informaci, a jako přívlastek volný se tedy interpunkčně odděluje.

[4] Ve větě čtyři jde o (ne)oddělení konstrukce představené na minulém výjezdním zasedání. V tomto případě jsou obě varianty (tedy zcela bez čárek a s dvěma čárkami před a za touto konstrukcí) správné, zásadní ovšem je, že každou z nich říkáme něco zcela jiného: Představme si, že firma z příkladu má celkem čtyři plány rozvoje. Varianta s čárkami říká, že chybu obsahují všechny tyto plány, a to s postradatelným doplněním, kde byly schváleny (čárky činí z přívlastku informaci, která obsah označení všechny plány rozvoje nezužuje). Varianta bez čárek označuje oproti tomu za chybné pouze plány z výjezdního zasedání (aniž by byl veden jejich počet, představit si můžeme třeba dva).

Čárky činící z přívlastku přívlastek volný nebo těsný mají tedy nezřídka zcela zásadní význam.

Řešení cvičení č. 18:

[1] Druhé, doplněné vydání této knihy, věnované prvnímu parnímu stroji, mělo téměř dvojnásobný náklad.

[2] Počáteční(,) vývojová fáze bude trvat asi pět šest měsíců, tedy déle(,) než jsme zamýšleli.

Zdůvodnění řešení

[1] V této větě zdůvodněme nejdříve povinné čárky před a za přívlastkovou konstrukcí věnované prvnímu parnímu stroji. Klíčové je, že jmenovaná kniha je označena jako tato kniha, takže i když nemáme k dispozici širší kontext, můžeme ji považovat za přesně určenou. Přívlastek specifikující její obsah je tedy z tohoto hlediska postradatelný, a je tedy přívlastkem volným – a proto má být oddělen čárkami.

Čárku je třeba doplnit také za slovo druhé, čímž se přesouváme k problematice přívlastku několikanásobného a postupně rozvíjejícího. Varianta bez čárky – druhé doplněné vydání – znamená, že musí existovat také nějaké první doplněné vydání (bez čárek jde totiž o přívlastek postupně rozvíjející: přívlastek druhé rozvíjí až sousloví doplněné vydání). Takové ovšem nemůže být vydáním celkově prvním, čímž se dostáváme mimo zamýšlený smysl sdělení (jímž je uvést celkové pořadí vydání a určitou informaci o obsahu knihy). Varianta s čárkou – druhé, doplněné vydání – ukazuje na přívlastek několikanásobný a je již v pořádku: uvádí dvě specifikace na sobě nezávislé (tedy v parafrázi „druhé vydání, které je zároveň doplněné”).

Spojení první parní stroj je příkladem na přívlastek postupně rozvíjející. Mluví se v něm právě o „prvním ze všech parních strojů”, nikoliv o „(zcela) prvním stroji, který je zároveň parním”. Čárka se v něm tedy nepíše.

[2] Ve větě dvě jde nejdříve o čárku mezi slovy počáteční a vývojová. Již poněkolikáté jsme v situaci dvou správných řešení s jinými významy. Variantou bez čárky (počáteční vývojová fáze) myslíme ze všech vývojových fází právě tu počáteční (může existovat ještě konstrukční vývojová fáze či třeba testovací vývojová fáze). Varianta s čárkou naopak značí počáteční fáze, která je zároveň vývojovou, s předpokladem, že další fáze již nebude vývojová, ale např. výrobní.

Ve spojení pět šest měsíců, s dvojicí číslovek pro vyjádření přibližnosti, se čárka nepíše. Jedná se o takzvané ustálené spojení.

Čárka se musí povinně doplnit před spojovací výraz tedy, signalizující zde dodatečnou zpřesňující informaci. Čárka před vedlejší větou časovou než jsme zamýšleli, závislou na příslovci déle, se obvykle nepíše (jak jsme uváděli výše).

Řešení cvičení č. 19:

[1] Vzhledem k nedávným opakovaným dotazům většiny z vás probereme na školení také zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a některé další normy.

[2] Školitel, renomovaný ekonom, nám bude plně k dispozici, a to od ranní přednášky přes odpolední diskuzi po následné konzultace.

Zdůvodnění řešení

[1] Nejdříve si řekněme něco o místech, kde čárky být nemají (a kde by je někteří pisatelé možná přesto udělali). Čárkou nebudou odděleny přívlastky nedávným a opakovaným (dotazům): jde o přívlastky postupně rozvíjející (kromě nedávných opakovaných si lze snadno představit např. i starší opakované dotazy). Čárka nebude ani za slovem vás: celá konstrukce začínající slovem vzhledem je rozvitým příslovečným určením, tedy pouhým větným členem (nejde o vedlejší větu – ta by musela obsahovat sloveso v určitém tvaru), takže ji neoddělujeme. Případný argument týkající se většího rozsahu této fráze a přehlednosti věty je zde z hlediska našich pravopisných pravidel irelevantní.

Nezbytné je naopak doplnit dvojici čárek kolem slovního spojení o dani z přidané hodnoty. Vykládáme jej jako zvláštní typ volného přívlastku: jmenovaný zákon je přesně určen svým číslem, takže tato informace je vypustitelná, aniž by se změnil smysl celého sdělení. Jako přívlastek těsný naopak vykládáme spojení ve znění pozdějších předpisů: to má rozlišující funkci, protože jediný zákon (s jedinečným číslem a obsahem) má několik verzí (různé novelizace apod.). Kdybychom tedy opravdu vypustili část o dani z přidané hodnoty, získali bychom spojení zákon č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů bez jakékoliv čárky (bez ohledu na pokračování věty).

[2] Ve druhé větě oddělíme čárkami z obou stran přístavek renomovaný ekonom. Další čárka bude před spojovacím výrazem a to, který uvozuje následující zpřesnění (podobný případ jsme tu již měli).

V konstrukcích typu od … přes … (až) po se čárky nedělají.

B. Slova a styl: Texty a genderová korektnost

Ať již píšeme jakýkoliv text, nikdy se nechceme adresáta nijak dotknout, nikdy nechceme být nezdvořilí nebo přezíraví k jeho názorům a postojům. Z tohoto hlediska se někdy jeví jako obtížné stylizovat text jako genderově korektní (tedy nezvýhodňující některé pohlaví, resp. přiměřeně akcentující různost pohlaví adresátů). V této kapitole se dotkneme dvou jevů, které jsou z tohoto hlediska nejzajímavější. Dopředu uveďme, že pro tuto oblast neexistují žádná závazná pravidla, řešení v konkrétním textu je v konečném důsledku vždy pouze na jeho autorovi.

Přechylování obecných označení mužů a žen (čtenář a čtenářka)

Při psaní máme z hlediska užívání rodově specifických označení mužů a žen (např. u profesí či pracovních funkcí) celou škálu možností mezi dvěma „krajními” (ovšem v žádném případě chybnými) řešeními.

Prvním možným „krajním” řešením je používat pro označování osob pouze označení mužského rodu s předpokladem, že budou vykládány jako označení rodově nespecifická – jazykověda mluví o takzvaném generickém maskulinu. Jeho užívání nezpůsobuje v porozumění smyslu textu obvykle žádné větší obtíže, ve velké míře jej ani nevnímáme.

V prvním odstavci této kapitoly se například hovoří o adresátovi a autorovi, aniž by si to někdo vykládal tak, že se tím mají vyloučit ženy – adresátky a autorky. Podobně když řekneme, že v kurzu bylo 28 účastníků, nemyslíme tím v běžných kontextech pouze muže.

Tento přístup stále drtivě převažuje a z hlediska stylového i komunikačního je možné jej považovat za