Input:

Sedmé pravidlo bezchybné češtiny

16.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Sedmé pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

Budeme se věnovat psaní spřežek a složených přídavných jmen a vyjasníme si, kdy psát v některých slovních spojeních mezeru, kdy spojovník a kdy jde o jediné slovo. V oblasti stylistiky se podíváme na dva konkrétní výrazy: na slovo protežovat a na slovesnou vazbu něco je o něčem. Co se týče formální úpravy dokumentů, čekají nás zásady psaní výčtů. Stručná „strategická” kapitola konstatuje, že texty není třeba psát jen od jejich začátku.

A. Pravopis: Psaní spřežek – Složená přídavná jména

Psaní spřežek

Dnes máme na programu tematiku psaní takzvaných spřežek, tedy slov, která vznikla spojením („spřažením”) dvou jiných slov. Na některé z nich jsme přitom narazili již v pojednání o předponách s/z, např. sbohem (vzniklé spojením předložky s a patřičného pádu slova bůh).

Podstatou spřežek je samozřejmě to, že se píší dohromady, bez mezery. Největší obtíže tohoto tématu tedy přináší rozeznávání (nebo pamatování si), co je spřežkou a co zůstává v našem pravopisu nadále spojením dvou samostatných slov. V některých případech nám situaci usnadňuje možnost psát dané slovo (resp. dvojici slov) jak zvlášť, tak dohromady, prostor na chybu v ostatních případech ale bohužel stále zůstává dost velký.

Bohužel neexistuje žádná spolehlivá pomůcka, jak se spolehlivě rozhodovat a docházet k správnému řešení (jakkoliv dvě dílčí jsou o několik odstavců níže popsány). Pusťme se tedy do práce a zkontrolujme si cvičení č. 9, zadané v minulé lekci.

Řešení cvičení č. 9

Chybně jsou v cvičení zapsána tato slova nebo slovní spojení: do slova (ve spojení doslova obden), *beze sporu, na to, *od jakživa, doslova (ve spojení do slova a do písmene), *nashledanou.

Kromě posledních dvou případů, s náležitým psaním jako dvě slova, je nutno psát všechna uvedena sousloví dohromady, tedy jako slovo jedno.

Komentář k řešení:

Zajímavé je psaní doslova / do slova: ve všech běžných kontextech píšeme dohromady doslova, pouze užijeme-li tohoto výrazu jako součásti idiomu „do slova a do písmene”, píšeme jej jako dvě slova, tedy do slova (kvůli symetrii s výrazem do písmene).

Slovo nato ve významu potom (podobně jako poté) píšeme pouze dohromady, již jej nevnímáme jako spojení předložky a zájmena.

Dohromady píšeme i odjakživa, které se skládá dokonce ze tří částí. Psaní dohromady zde má dobrý důvod: při psaní zvlášť bychom asi měli psát zvlášť i třetí část tohoto slova (-živa), což by bylo vzhledem k tomu, že takový tvar slova se v češtině v tomto kontextu neobjevuje, poněkud nelogické.

Naznačený způsob uvažování, tedy zda se jednotlivé části spřežky vyskytují v češtině jako běžná slova, nám může sice někdy pomoci, není ale bohužel pro rozhodování o způsobu psaní zcela spolehlivý. Selhává třeba u slova bezesporu: jakkoliv existují jako samostatná slova beze (např. ve spojeních beze všeho, beze stopy) i spor, psaní této spřežky jako dvou slov pravidla neumožňují.

Poslední z chyb byla ve spojení na shledanou, které píšeme vždy pouze jako dvě slova. Jako připomínka toho nám může pomoci jiný test (bohužel také ne zcela spolehlivý pro všechny případy), a to možnost vsunout mezi dvě části potenciální spřežky další slovo, zde např. na brzkou shledanou. Co se týče pravopisu tohoto slova, nesmíme se nechat zmást jeho častým výskytem s chybou, poměrně soustavně třeba na displejích pokladen nebo na účtenkách v supermarketech apod.

Pouze dohromady (což bylo ve cvičení správně) píšeme slovo napravo (a podobně též vpravo). V tomto případě nám to potvrzují oba výše popsané testy: neexistuje české slovo pravo a mezi části na- a -pravo nelze včlenit žádné další slovo.

Významnou skupinou je v našem cvičení i všeobecně v českém pravopisu množina slov, která lze psát dvojím způsobem (jen dbáme na to, abychom zvolený způsob pak dodrželi v celém textu). Jde o: obden i ob den, například i na příklad, načerno i na černo, doruda i do ruda (tento typ je v oblasti pojmenovávání barev poměrně rozšířený, takže stojí za to si pamatovat, že jsou možné obě varianty), takzvaný i tak zvaný.

Složená přídavná jména

Při pojmenovávání skutečnosti někdy potřebujeme přídavná jména složená z několika částí. S některými jejich typy jsou spjata určitá pravopisná dilemata. Podívejme se výběrově na některé jejich typy, a to opět prizmatem pravopisného cvičení zadaného v minulé lekci.

Řešení cvičení č. 10

V cvičení jsou čtyři chyby, a to ve slovech: *technickoekonomický, německočeský, dvou a *černo-bílý.

Zdůvodnění řešení

Při zvažování, zda psát složená přídavná jména dohromady, nebo spojena spojovníkem (popř. zvlášť, tedy s mezerou), je vždy nezbytné si uvědomit, jaký je vztah jejich jednotlivých složek.

Výraz technicko-ekonomický je třeba psát se spojovníkem: ten vyjadřuje, že obě části tohoto složeného přídavného jména jsou svým smyslem na stejné úrovni – jde o techniku a ekonomii. Psaní dohromady, bez spojovníku, by vyjadřovalo, že existuje nějaký pojem vyjádřený v zásadě druhou částí dvojitého výrazu a blíže určený jeho první složkou, zde něco jako technická ekonomie.

Opačným případem je přídavné jméno sociálnědemokratický. Neodkazuje na dva pojmy (sociálnost a demokracie), ala právě na pojem jediný, určený druhou a specifikovaný první složkou výrazu: sociální demokracie. Obecně lze říci, že když tvoříme přídavné jméno ze sousloví (často ustáleného), píšeme jej dohromady. (Konkrétně tento příklad je ovšem v jedné věci zvláště zajímavý: psaní slov sociálně demokratický zvlášť se objevuje v názvu jedné naší politické strany. Tím se nesmíme nechat zmást – jedná se o historickou výjimku.)

Stejné je to se slovem zahraničněpolitický, vycházejícím ze spojení zahraniční politika, a psaným proto dohromady.

Příklad německo-český je znovu ukázkou rovnocenného zastoupení dvou složek: slovník má jak německou, tak českou část – píšeme proto povinně se spojovníkem.

Třílůžkové pokoje jsou v pořádku, je však třeba opravit psaní části této složeniny dvou-. Spojovníkem jsme povinni naznačit, že v tomto kontextu nejde o samostatné slovo, ale právě jen o jeho část.

Konec výkladu věnujeme psaní barev. Spojovník opět ukazuje na dvě rovnocenné barvy, na vozu z našeho příkladu (žluto-zelený) je tedy zastoupena jak žlutá, tak zelená. Psaní dohromady je také možné, ale mění význam: pak by šlo o barvu jedinou, vzniklou smísením žluté a zelené, tedy o barvu žlutozelenou.

Jiné je to ale při takové kombinaci barev, kdy odstín vzniklý mísením označujeme zcela jinak – to je případ slova černobílý. To označuje (navzdory psaní dohromady) dvě barvy, barvu jedinou bychom totiž nazvali jako šedou.

Pro rozšíření výkladu dodávám, že typ světle červený, lze psát dvěma způsoby, tedy i jako světlečervený (podobně máme bledě modrý i bleděmodrý).

B. Slova a styl: Slovo protěžovat – Něco o něčem – Česko

Dnes se blíže podíváme na jedno sloveso užívané často chybně a jednu slovesnou vazbu, která je z hlediska stylu textu poměrně citlivá. Jde o sloveso protežovat a vazbu něco je o něčem. Připojíme ještě krátkou rozvahu o slovu Česko.

Protežovat

Navzdory tomu, co často slýcháme, se sloveso protežovat správně vyslovuje i píše tak, jak je zde uvedeno – tedy bez měkkosti ve druhé slabice. Je to přitom jediná správná varianta (vychází z výchozí, francouzské podoby tohoto slova). Jeho význam je „podporovat, prosazovat, chránit”, užít jej tedy můžeme například v kontextech jako Ředitel protežuje vedoucí oddělení marketingu nebo Nemám v úmyslu kohokoliv protežovat apod.

Existuje sice i podobné české sloveso, to je ovšem zvratné, a hlavně má zcela jiný význam: protěžovat se. Znamená „dlouhým nesením se stávat těžkým, pronášet se”, z čehož je zřejmé, že jeho užití v kontextech, které máme v souvislosti s protežovat na mysli, nepřipadá v úvahu. (Svým smyslem se hodí do kontextů jako např. V půli cesty se mi začaly tašky už celkem protěžovat.)

Se slovesem protežovat – podobně jako s některými jinými jazykovými jevy – je spjat zajímavý paradox. Budete-li jej používat správně, bude vás velké množství lidí považovat za člověka, který se snaží používat cizí slova, aniž by je dobře znal. Jakkoliv bude pravda na vaší straně, většinou nedostanete prostor a příležitost se bránit – ono „nařčení” proběhne většinou jen v myšlenkách. Z tohoto hlediska stojí za úvahu, zda se slovu s takovým možným dopadem na vaše renomé není lepší vyhnout.

To dobře dokumentuje několik let stará příhoda z České televize. Moderátoři její hlavní zpravodajské relace užívali také kdysi onu chybnou, „měkkou” výslovnost tohoto slova. V jednu chvíli byli ale poučeni, jak se věci mají, a přešli na výslovnost správnou. Následujícího dne došlo do televize množství rozhořčených dopisů a e-mailů upozorňujících redaktory na jejich „chybu”.

„Účetnictví je o pozornosti”

Pravděpodobně jste v posledních letech zaregistrovali relativně vysokou frekvenci užívání fráze něco je o něčem, ať to již bylo v jakémkoliv kontextu, v textu na jakékoliv téma: Práce v naší firmě je o vysokém pracovním nasazení.Obchod je o konkurenci.Úspěch je o tom, jak jste ve skutečnosti připraveni.

Možná jste zaregistrovali i silnou kritiku, která podobná vyjádření stíhá: tato vazba je vysmívána, označována za hloupou, nečeskou, stylisticky vadnou. Tyto odsudky jsou ale opodstatněné pouze částečně. Z jazykového hlediska není na obratu něco je o něčem nic špatného. Vytváříme jím vlastně určitou metaforu, vyjadřující na malém prostoru přehledně a srozumitelně myšlenku, že nějaká činnost je jako příběh, vyprávění se svým tématem.

Hlavním problémem je to, že tato fráze se stala před několika lety až příliš oblíbenou: denně zaznívala v médiích a sahali po ní snad téměř všichni řečníci, od politiků přes marketingové specialisty po umělce a sportovce. Stala se symbolem floskule v tom špatném slova smyslu.

Není třeba snažit se tento obrat z češtiny zcela vymýtit – bude úplně stačit, když jej Češi nechají chvíli odpočinout. Prozatím je tedy opravdu vhodné se mu spíše vyhýbat a po několika letech se snad stane tím, čím byl kdysi: prostředkem pro stylové ozvláštnění se schopností vyjádřit myšlenku praktickou zkratkou.