Input:

Třetí pravidlo bezchybné češtiny

12.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

301
Třetí pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

Seznámíte se s dalším důležitým online zdrojem pro samostatnou práci.

V pravopisu se dozvíte něco o dvou méně známých aspektech shody přísudku s podmětem. Ve stylistické části se pustíme do vybraných jednotlivých slov, která mohou v očích adresáta významně ovlivnit dojem z celého vašeho textu, nebo dokonce zastřít jeho smysl. Ztratíme slovo o hledání takzvaného optického středu stránky a jejích okrajích. Co se týče strategií psaní, čeká nás rozvaha, kolik hlavních témat dokáže pojmout jeden text.

Doporučené zdroje (část třetí, poslední): Slovník současné češtiny, portál Nechybujte.cz

V první lekci jsem se zmínil o proklicích z  Internetové jazykové příručky , které zpřístupňují dva naše starší výkladové slovníky (pro případy, kdy neřešíme pravopis, ale významy slov). Konstatoval jsem také, že oba dva jsou již beznadějně zastaralé.

Kdo se chce dnes poučit o aktuálních významech slov, sahá proto raději po Slovníku současné češtiny, vydaném knižně v roce 2011 a plně zpřístupněném v rozšířené verzi na portálu Nechybujte.cz .

Vaší pozornosti přitom doporučuji i další aplikace na témže webu, zvláště Slovník českých synonym.

Obr. 7: Slovník současné češtiny a homepage portálu Nechybujte.cz

Postupně jsme si vyjmenovali hlavní knižní a internetové zdroje nezbytné pro jakoukoliv soustavnější práci s texty. Bohužel nelze říci, že čím déle člověk píše, tím méně pomůcek k tomu potřebuje. Je to spíše naopak: čím více myšlenek věnujete svým textům, tím více vás bude napadat otázek o češtině a psaní, a to i otázek takových, na něž nelze najít odpověď v uvedených zdrojích.

Kromě nich ale existují pro češtinu samozřejmě i stovky dalších kvalitních příruček, slovníků, monografií, vědeckých i popularizačních článků atd. Věřte, že budete-li trpěliví, svou odpověď nakonec jistě naleznete, i kdyby to někdy mohlo znamenat návštěvu knihovny nebo knihkupectví. V tomto oboru nejsme ještě zdaleka v situaci, kdy by bylo online vše, nač jen pomyslíme.

A. Pravopis: Shoda přísudku s podmětem

Dnes se budeme věnovat shodě přísudku s podmětem. Nemyslím, že v této kapitole byste byli něčím nepříjemně zaskočeni, naopak vás snad čekají některá osvobozující zjištění (z kategorie těch, na které ve škole často nezbývá čas).

Začněme řešením cvičení zadaného na konci minulé lekce:

Řešení cvičení č. 3

Chyby jsou v bodech c) a d). Správně má být:

c) Na kulturní části programu se podílela jen naše děvčata. Neuvěřitelně se pro to zapálila (nebo zapálily).

d) Desítky lidí se ozvaly, aby včas dostaly (nebo dostali) volné vstupenky.

Pokud vás v řešení zaskočily ony varianty navíc, věnujte prosím pozornost následujícím odstavcům.

Shoda přísudku s několikanásobným podmětem při pořadí podmět–přísudek a přísudek–podmět

Začněme ovšem bodem a), který neobsahoval žádnou chybu – i v jeho textu jsou totiž možná i další řešení.

Ve větě (zkráceně) Maloodběratelé i … firmy se … registrovali můžeme ve slově registrovali psát pouze měkké i, protože v několikanásobném podmětu je obsaženo životné podstatné jméno mužského rodu (maloodběratelé).

K větě …se přihlásili … podniky i … začátečníci můžeme přistupovat stejně, nabízí se ale i možnost aplikovat pravidlo, že když je příslušné sloveso před podmětem, můžeme se při psaní i/y v jeho koncovce řídit pouze nejbližší částí podmětu – a tou je zde podniky.

Závěrem tedy je, že správná je i varianta …se přihlásilypodniky i … začátečníci. Podstatné je, že pravidlo o bližším podmětu lze využít opravdu výhradně při pořadí přísudek (tedy sloveso) – podmět (podstatné jméno v prvním pádu).

Bod b) je v první větě jednoznačný: V několikanásobném podmětu jsou životní dodavatelé, kteří jsou zároveň na první pozici, tedy blíže přísudku. Správné je tedy pouze měkké i. Ve větě což určili … právnička a konzultant může být buď uvedené měkké i, nebo koncovka -a: což určila naše právnička a konzultant.

Pravidlo o shodě přísudku s bližším podmětem, podmíněné pořadím přísudek–podmět, má velmi dobrý důvod. Představme si, že píšeme podle diktátu a nejprve přijde sloveso (např. přišli), které je následováno rozsáhlým několikanásobným podmětem, vlastně výčtem třeba o deseti položkách (Přišli Jana, Katka, nějaké osoby z práce, …, hvězdy posledního večírku a Petr). Při psaní bychom museli vynechat místo na i/y a čekat třeba až na samotný konec výčtu, abychom se dozvěděli, zda přijde jméno v mužském rodu a životné. Nutná není koneckonců ani představa diktátu: i když formulujeme sami, na začátku delší věty nemusíme vědět, zda skončíme slovem dodavatelé, nebo dodavatelské firmy, což je stejné fakticky, obsahově, ale nikoliv gramaticky (v rodu a životnosti).

Shoda přísudku s podmětem podle smyslu

Body c) a d) otvírají jinou problematiku, takzvanou shodu podle smyslu.

V první větě bodu c) je ve spisovné češtině správné pouze podílela (se) … děvčata. V následující větě může ale být kromě analogického zapálila (se) také – pro mnohé nečekaně – zapálily (se).

Můžeme se totiž řídit podle takzvané shody podle smyslu. Její myšlenka je v tom, že i když je v první větě jasným podmět děvčata, tedy slovo středního rodu v množném čísle, a tento podmět se jako nevyjádřený objevuje i ve větě druhé, můžeme realizovat shodu nikoliv s tímto slovem, ale s pojmem, které označuje. Slyšíme nebo čteme sice děvčata, ale do mysli se nám ukládá pojmový okruh spojený typicky s ženským rodem (dívky, holky, mladé ženy…). Gramatika nám tedy vychází vstříc a dovoluje nám přejít do shody s ženským rodem – a psát y.

Je pravda, že v uvedeném kontextu nelze užití shody podle smyslu doporučit: obě slovesa (podílela a zapálila) jsou tak blízko u sebe, že by takové řešení působilo absurdně. Jiná situace by ovšem nastala, kdyby byla mezi obě věty vsunuta například ještě nějaká další věta: Na kulturní části programu se podílela jen naše děvčata. Jejich úkolem bylo tančit, zpívat, recitovat a hrát divadlo. Neuvěřitelně se pro to zapálily. Není vyloučeno, že kdyby se v této rozšířené verzi objevilo na konci zapálila, bylo by to vnímáno jako nečekaný tvar slova a adresát textu by se musel v duchu vrátit zpět na začátek, aby si uvědomil, že se nejedná o chybu. Při shodě podle smyslu proběhne vnímání bez jakéhokoli zaváhání.

d) Zcela analogický je i případ souvětí Desítky lidí se ovšem přihlásily, aby včas dostaly (nebo dostali) volné vstupenky. V hlavní větě je jediná možná shoda desítky–přihlásily, ale již ve vedlejší větě téhož souvětí lze přejít do shody podle smyslu, tedy nevyjádřeného podmětu lidé (dostali).

Podstatné na těchto pravopisně-gramatických výkladech je, že nenarušují žádná základní pravidla o shodě podmětu s přísudkem, která si pravděpodobně pamatujete již ze základní školy, jen je z dobrých důvodu rozšiřují.

B. Slova a styl: Hlavní priorita – Optimální a nejoptimálnější – Bryskní – Zevrubný

V předchozích dvou lekcích jsem o stylu mluvil spíše v obecné rovině. Nyní způsob výkladu změním. Když sedíme nad konkrétním textem, spíše než úvahami všeobecnými se musíme zabývat úvahami zaměřenými na zcela konkrétní, jednotlivé jevy: slova, vazby, koncovky, idiomy…

V dalších lekcích budu tedy přicházet s jednotlivostmi, na kterých je z hlediska jejich užívání něco zajímavého. Může jít o slova, v jejichž významu je ukryta nějaká zrada, o slova, která na sebe téměř vždy strhávají pozornost některých lidí, nebo třeba slova, o nichž jsme se kdysi učili věci, které dnes již tak úplně neplatí. Ať chceme nebo ne, jediné nešťastně zvolené slovo totiž dokáže zkazit dojem z jinak vydařeného textu a odvést pozornost od podstaty sdělení.

V tomto smyslu je myslím inspirativní přirovnání, že text je jako koňské sedlo. Když je sedlo dobře uděláno, jezdec ani kůň o něm vlastně nevědí, nevnímají ho jako něco, co je mezi nimi. S textem je to podobné: je-li dobře udělán, čtenář o něm jako o textu vůbec nepřemýšlí a plně se soustředí na jeho obsah, smysl. Když se musí v textu vracet, například aby porozuměl příliš složitému souvětí, nebo když začne přemýšlet o významu jediného slova, může to znamenat, že autor textu špatně odvedl svoji práci.

Dejme se tedy do toho! Dnes začneme jedním podstatným jménem a třemi jmény přídavnými.

Hlavní priorita

Prioritou nazýváme něco, co má přednost před vším ostatním, něco důležitého, prvního z hlediska důležitosti. Mluvíme o prioritách firmy nebo o prioritách osobních. Se samotným slovem priorita (pocházejícím z latinského prior – přední) není žádná potíž. Zato spojení první/hlavní priorita budí již mnohé vášně. Argument jeho odpůrců je následující: znamená-li již to slovo „přední, první”, je chybou spojovat jej právě se slovy podobného významu, protože pak se vyjadřuje něco, co bychom snad mohli nazvat „předností na druhou”.

Záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jazykověda nám žádné užívání slova priorita nezakazuje, pravdou ale je, že mnozí konzervativnější uživatelé češtiny jsou mnohem přísnější než lingvisté a není nouze o situace, kdy je člověk považován za nevzdělance, přestože se vlastně žádné chyby nedopustil.

Optimální a nejoptimálnější

Případ slova optimální je svým způsobem podobný předchozímu příkladu. Jeho základním významem je „nejlepší”. Mnohým je proto trnem v oku jeho stupňování, zejména třetí stupeň nejoptimálnější.

I v tomto případě budu zastávat liberálnější stanovisko, a to ve shodě s  Internetovou jazykovou příručkou , která přímo říká: Přídavné jméno optimální” sice není třeba stupňovat, ale stupňované tvary tolerovat lze.

Argumenty pro obhajobu tvaru nejoptimálnější jsou